To jsem já T S C H U - M A C
Čumákovy stránky
    

pokecání = CHAT
SSPŠ
aktuality
reportáže
fotogalerie
věda a technika
knihovna u Čumáka
kalendář
goulash
bylo-nebylo
ENGLISH
ZHV
...
   

historie

O své spolupráci musel každý vědět17.05.2003
Poprvé byly svazky bývalé Státní bezpečnosti zpřístupněny pro veřejnost 20. března loňského roku.

Zpřístupněné svazky StB dokládají, do jaké míry je ošidné věřit lidem, kteří tvrdí, že buď s StB nespolupracovali, nevědí o tom, nebo že jde o spiknutí a spolupráci si na ně někdo vymyslel. Ač to nelze tvrdit paušálně, mluví svazky spíše v neprospěch osob na seznamech než v jejich prospěch. Jednotlivé kategorie spolupracovníků jsou přesně definovány a StB jako každá složka byrokratického režimu předpisy spíš dodržovala, než aby je porušovala. Proto alespoň u svazků tajných spolupracovníků, do kterých jsme měli možnost nahlédnout, byl až na jedinou výjimku vždy tzv. vázací akt nebo bylo zmiňováno datum jeho podpisu.

Výjimkou je herečka Jiřina Bohdalová, jejíž svazek vázací akt neobsahuje a není ani zmiňován, tudíž je pravděpodobné, že tajným spolupracovníkem nikdy nebyla, i když její svazek obsahuje vlastnoručně psané čestné prohlášení o mlčenlivosti. O tom patrně rozhodne soud. Herečka však nemůže popírat to, že věděla, s kým se schází. Z jejího svazku je zřejmé, že si ji fízlové vytipovali a vydírali ji pro její mládí a těžkou životní situaci. Přes tento handicap se Jiřina Bohdalová za své chování nemusí stydět, na rozdíl o jiných na své kolegy a přátele nedonášela.

Opačné postoje reprezentují například svazky spisovatele Vladimíra Párala a psychiatra Miroslava Plzáka. Nemůžeme tvrdit, že by se tito dva pánové chovali nějak zvlášť odporně, avšak na své kolegy a známé donášeli, jak ze svazků vyplývá, relativně ochotně. Prospěchářství je nejmarkantnější na Plzákovi, kterému vidina vycestování do "západního Německa" zjevně nedávala spát.

Jak stojí v jeho svazku: "Vzhledem k dobrému vztahu k orgánům MV a k ochotě nadále pomoci, doporučuji styk prohloubit, vést jmenovaného jako důvěrníka a provádět s ním konspirativní styk." On také, jako jediný z těch, jejichž svazky jsme mohli zhlédnout, dostával peníze.

JAK POSTUPOVAT PŘI NAHLÉDNUTÍ DO SVAZKŮ StB

1. Musíte být občan ČR starší 18 let, který není ve výkonu trestu.
2. Podat žádost. To můžete udělat osobně na ministerstvu nebo písemně. Formuláře jsou k dispozici v budově Ministerstva vnitra ČR, Nad Štolou 3, Praha 7-Letná nebo na internetové stránce www.mvcr.cz.
3. Pokud nechcete využít předtištěný formulář, musíte v žádosti vyplnit své jméno, příjmení a všechna dřívější příjmení, rodné číslo, adresu trvalého bydliště, název krajů všech předchozích trvalých pobytů v České republice, státní občanství včetně předchozích a čestné prohlášení, že nejste ve výkonu trestu ani vazby.
4. Musíte vědět, čí svazek chcete zpřístupnit, tedy znát alespoň jméno, příjmení, rodné číslo a případně krycí jméno osoby, do jejíhož svazku chcete nahlédnout.
5. Pokud žádost nepodáváte osobně, opatříte ji notářsky ověřeným podpisem a pošlete na adresu: Ministerstvo vnitra ČR, pošt. schránka 1109, 111 21 Praha 1.
6. Musíte čekat; redaktor LN čekal téměř celý rok. Na ministerstvu však tvrdí, že žádosti nyní stihnou vyřídit v devadesátidenní zákonné lhůtě. Pokud si ovšem nepožádáte o tisíc svazků (což někteří občané dělají).
7. S vyrozuměním o termínu zpřístupnění se musíte vypravit do Pardubic. Dobrá rada: nevěřte letáčku, kter ý vám z ministerstva pošlou. Je na něm nesmyslně zmíněn trolejbus a chybně uveden název stanice, na níž byste měli vystoupit - úředníci vnitra se v Pardubicích evidentně nevyznají. Udaná adresa je správná, řiďte se plánkem a vlastním rozumem.
8. Do Pardubic si k nahlédnutí můžete vzít někoho s sebou, stačí, když na místě podepíšete plnou moc. Vytištění každé započaté stránky ze svazku StB vás bude stát 5 korun.
9. Na další dotazy naleznete odpověď na internetové adrese www.mvcr.cz, případně v úředních hodinách na telefonních číslech 974 832 058 a 974 832 789.

Z dnešního pohledu je občasných 200 korun směšná částka, ovšem v polovině 60. let to bylo dost peněz. Rozsah dochovaných svazků se samozřejmě různí, nespornou vypovídací hodnotu však mají i ty menší v rozsahu kolem dvaceti stran. Již při opravdu letmém pohledu můžeme vyloučit možnost, že by je někdo mohl padělat. V souhrnech různých opakujících se hlášení, životopisů a rutinních postupů by odborník musel poznat padělek na první pohled. Na druhé straně existence svazku ještě nikoho nedegraduje na udavače.

"Běžná drbárna"
Lze předpokládat, že i "povídavější" spolupracovníci neřekli o svých bližních o moc víc, než dnes říkáme o nepřítomném spolupracovníku přátelům v restauraci. Problém je samozřejmě v tom, komu to říkali. Zde se pak ukazuje zrůdnost StB - banální poklesky a obyčejné nadávání na poměry se proměnilo ve služební hlášení, které v lepším případě mohlo někomu zarazit možnost vycestovat do zahraničí, v horším třeba znemožnit kariérní postup či studium potomka.

Státní bezpečnost nebyla naivní byrokratickou partičkou voyerů, věděla velmi dobře, koho a jak využít. Ty svazky, které jsme viděli, byly relativně velmi nevinné, ale i ony mohly škodit. Za z dnešního pohledu směšnými formulacemi, groteskními instruktážemi stála mašinerie, která není ani z naší perspektivy nijak nevinná. Každý, kdo s tehdejšími fízly, tedy "pracovníky bezpečnosti", přišel do styku, věděl, s kým má tu čest, a nese proto odpovědnost za všechny "informace", jež jim poskytl.

autor: Martin Zvěřina - LN  přečteno 2310 krát.
 

|<   <<     >>